Kostel Nalezení svatého Kříže

Historie

Chrám svatého Kříže

Do roku 1680 byl Liberec městečko se sotva 370 většinou dřevěnými nevzhlednými domky. Farní kostel sv. Antonína Velikého byl jediným kostelem a kolem něho ležící hřbitov jediným pohřebištěm ve městě. Zámecká kaple sloužila pouze vrchnosti. Západní hranice městečka tvořilo jen několik domků Nového Města, za kterým se rozkládala již pole. Na místě dnešního Křížového kostela ležela pole Johanna Christophora Zimmermanna.

V srpnu 1680 bylo městečko zle postiženo morem, kterému padlo za oběť 300 osob. Tak velký počet zemřelých nebylo možno pohřbít na městském hřbitově u kostela sv. Antonína, kde se pochovávalo i z okolních vesnic. Tíživá situace ve městě si vyžádala zřízení samostatného morového hřbitova. A tak zásluhou starosty Hanse Hoffmanna byl za Novým Městem vedle Zimmermannových polí založen nový hřbitov. Když se po 11 letech zase zvýšila úmrtnost, hřbitov byl rozšířen a z příkazu Františka Gallase obehnán zdí a v horní části doplněn kostelíkem. Dne 7. května 1695 bylo započato s kopáním jeho základů. Stavitelem byl v Praze usazený Ital Marcus Antoniu Canevalle. Půdorys kostelíka měl podobu kříže. Kryla ho šindelová střecha, nad níž se zvedala dřevěná zvonice krytá plechem. Dne 10. července 1696 za přítomnosti gallasovského hejtmana Platze z Ehrentalu (pochován v hrobce Křížového kostela) byl do makovice věže vložen pamětní list s údaji o hřbitově a kostele.

Měšťané s pýchou vzhlíželi na nový kostel, který byl postaven do tvaru kříže se šesti velkými okny. Hlavní oltář byl vyřezán ze dřeva, bohatě ozdoben ornamenty a postavami andělů. Byl zhotoven ve Vídni. Kostelu ho daroval hrabě František Gallas. Hlavní ozdobou oltáře byla dosud zachovaná soška Matky Boží sedící pod křížem a držící mrtvé tělo Kristovo. Původně tato soška pocházející z r. 1506, vyřezávaná z cedrového dřeva, zdobila jeden z katolických chrámů v Londýně. Když došlo za krále Jindřicha VIII. k náboženským bouřím, byly sochy odstraňovány z chrámů a házeny do Temže. Jednomu obchodníkovi se podařilo zachránit tuto madonu a ukryl ji ve svém domě. Když v r. 1658 pobýval mladý hrabě František Gallas v Londýně, odkoupil sošku pro zámeckou kapli ve Frýdlantě. Odtud byla přenesena na postranní oltář do Hejnic, až konečně v r. 1698 byla umístěna na hlavním oltáři nově zbudovaného hřbitovního kostela v Liberci.

Napravo od hlavního oltáře stál postranní oltář růžencový, pořízený libereckým farářem Matoušem Josefem Schmidtem. Nalevo postranní oltář Všech svatých pořídil hejtman panství Karl Christian Platz z Ehrentalu. Kostel byl benedikován 1. května 1698 vikářem Martinem Justem a zasvěcen sv. Kříži.

Nová etapa pro Křížový kostel nastává s příchodem nového libereckého děkana Antona Ignaze Kopsche (8. května 1741). Za něho v r. 1744 se konal první průvod z arciděkanského kostela do kostela Křížového. Tradice průvodu byla zachována až do r. 1781. Původní hřbitovní kostel se změnil na poutní a už nestačil stále stoupající návštěvě věřících.

Dne 14. května 1753 položil děkan Kopsch základní kámen ke kostelu novému, známému z dnešní doby. Přestavbou kostela, který se měl podobat známému poutnímu chrámu jemnickému, byl pověřen panský stavitel Johann Josef Kunze. Z původního kostelíka zůstaly zachovány pouze presbytář a sakristie. nový kostel je znamenitou ukázkou barokního stavitelství, jedinou svého druhu v Liberci. Je jednolodní, sálový, jeho vnitřní prostor rozděluje profilovaný oblouk podepřený polosloupy na dvě části, zaklenuté českou plackou. Dvě věže, umístěné po obou stranách hlavního vstupu, jsou architektonicky členěné do tří částí. Spodní část ukončuje mohutná plastická profilovaná římsa obíhající kolem celé stavby. V další části je umístěna zvonice s okny uzavřenými dřevěnou žaluzií. Ukončení obou věží tvoří cibulovité báně s lucernami. Průčelí zdobí pásy v omítce a obdélná okna půlkruhovitě zaklenutá, rámovaná jemnými profily v omítce. Střední část budovy mezi věžemi, konvexně vyklenutá, vrcholí nad hlavním vstupem štítem s barokními volutami po stranách. Bohatě profilované vstupní dveře rámují kamenné zárubně. Nika nad hlavním vchodem chrámovým je vyplněna obrazem Bolestné Matky Boží, který na měděném plechu namalovala r. 1978 B. Polerová.

Stavební materiál (cihly, vápno, dřevo) na stavbu Křížového kostela dodal zdarma Filip Gallas. Roku 1756 byla stavba chrámu dokončena bez vnitřního vybavení. Ještě téhož roku dal cech soukeníků pořídit na své náklady postranní oltář zasvěcený patronu tkalců sv. Severinovi. Oltář zdobí sochy sv. Václava a sv. Ludmily. Obraz sv. Severina je dílem pražského malíře Molitora mladšího. Menší obraz sv. Pavla a sv. Tekly darovala pro tento oltář Magdalena Hofmannová. Téhož roku uzavřel děkan Kopsch smlouvu s pražským hodinářem Sebastianem Landespergerem na sestrojení věžních hodin, které by odbíjely čtvrti i celé hodiny.

Druhý postranní oltář z r. 1757 byl zasvěcen sv. Antonínu Paduánskému. Oltářní obraz je dílem pražského malíře Felixe Antona Schefflera. Obraz doplňují dvě sochy českých patronů sv. Víta a sv. Zikmunda.

Tomuto oltáři daroval děkan Kopsch nádherný obraz zobrazující P. Marii a sv. Annu s Jezulátkem na klíně. P. Maria drží v pravé ruce jablko. V pozadí otevřená krajina, v levé části obrazu je hrad, na jeho úpatí stylové německé městečko. V horní části obrazu je malý polokruh, ve kterém je zobrazen Bůh Otec a pod ním v podobě holubice Duch svatý. Ústředním bodem obrazu je symbolické jablko, které drží P. Maria. Malíř chtěl znázornit scénu pádu prvního člověka do hříchu, jakož i spásu lidstva. Forma a obsah obrazu naznačují, že jde o dílo německého mistra. Na rubu obrazu bylo poznamenáno, že tento obraz byl namalován v r. 1507 známým norimberským malířem Albrechtem Dürerem a Křížovému kostelu věnován děkanem Kopschem v r. 1757. Děkan Kopsch ho pravděpodobně koupil v Drážďanech jako originál za vysokou cenu. Technika obrazu však neodpovídá Dürerovu stylu. To dokazuje zejména postava P. Marie, kde se projevuje vliv Italské školy.

Koncem 19. století byla zaslána fotografie obrazu vynikajícím uměleckým historikům, dále ústřední komisi pro umění a historické památky ve Vídni, vedení Německého národního muzea v Norimberku, Královské galerii v Drážďanech a Mnichově. První odborný posudek vyzněl, že malba je nesprávně připisována Albrechtu Dürerovi. Nakonec byl originál obrazu poslán k posouzení norimberskému muzeu. Výrok norimberského muzea zněl, že jde o silnou individualitu poloviny 16. století. Přes všechno úsilí se však nepodařilo blíže určit tohoto umělce.

Výsledkem studia bylo prohlášení, že obraz pochází z hornoněmecké školy (1540-1550) pod italským vlivem. Tehdejší znalec umění prof. A. Hauser z Mnichova o obrazu napsal: "Předložený obraz Madony s dítětem a sv. Annou, malovaný na dubovém dřevě, omylem připisovaný Albrechtu Dürerovi, je dílem kolínského malíře, který studoval v Itálii. Italský vliv se projevuje hlavně na postavách, zatímco krajinná část připomíná holandský styl." Po bližším studiu obrazu bylo zjištěno, že musí pocházet z blízkého okruhu Bartoloměje Nehamá či Behaima, Dürerova žáka, který se narodil v r. 1496 v Norimberku a který díky podpoře bavorského Viléma IV. získal malířské vzdělání v Bologni a Římě, kde také za svého druhého pobytu v r. 1540 zemřel. Jeho první díla jsou pod Dürerovým vlivem. Převládá domnění, že tento obraz v Křížovém kostele by mohl být dílem B. Behaima.

Roku 1759 zřídil děkan Kopsch ve světlé místnosti nad sakristií první veřejnou knihovnu v Liberci. V šesti velkých dubových skříních s intarziemi¹⁾ a latinskými nápisy bylo uloženo 1163 svazků z oboru teologie (648 svazků), z dějin zeměpisu a dějepisu (339), z práva (110), filozofie (40), medicíny (12), fyziky a matematiky (7). Svazky pocházejí ze 16. a 17. století, hlavně však z 18. století. Mezi knihami byly i dvě inkunábule²⁾: misál míšenského biskupa z r. 1494 a breviář z r. 1492. Po roce 1864 z knihovny zmizely.

Roku 1760 byly pořízeny poslední dva boční oltáře zasvěcené sv. Vavřinci a sv. Josefu. Oba oltáře jsou dílem kosmonoského sochaře Josefa Jelínka. Na oltáři sv. Vavřince byly umístěny sochy dalších zemských patronů: sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, které se však nedochovaly. Oltářní obraz sv. vavřince byl dílem pražského malíře Franze Petra Molitora. Obraz se nedochoval. Od r. 1869 je na oltáři méně hodnotný obraz sv. Aloise od Josefa Scheiwla. Menší obraz sv. Rodiny na tomto oltáři daroval Franz Burdech z Drážďan. Oltářní obraz sv. Josefe maloval Felix Anton Scheffler.

Na jaře 1761 dal Kopsch vyzdobit chrám a knihovnu freskami pražského malíře Jana Václava Spitzera.

V první chrámové kopuli jsou zachyceny na fresce dějiny Nalezení sv. Kříže. Freska zachycuje rok 326, kdy dala císařovna Helena kopat na Kalvárii, aby byl nalezen Kristův kříž. Byly nalezeny všechny tři kalvárské kříže.

V druhé kopuli je zachycena scéna Povýšení sv. Kříže. Císař Heraklius nese v slavnostním průvodu sv. Kříž, který získal r. 629 od perského krále Chosroa. Před císařem stojí jeruzalémský patriarcha Zachariáš.

Klenbu presbytáře vyzdobil Spitzer freskou kříže ve svatozáři a holdu andělského sboru.

V srpnu 1761 byly fresky dokončeny. Celý výjev nalezení, povýšení a oslavení sv. Kříže je pojat jasně a velkoryse, ale jeho účinek byl zeslaben pozdějším přemalováním. Malba totiž byla renovována r. 1864 Antonem Köhlerem z Liberce a naposled čištěna v letech 1891-92. Nástěnné malby jsou 17,3 m dlouhé a 13,22 m široké. Na velké západní kartuši je místo ozdoby ciferník, který byl spolu s hodinami na věži zhotoven pražským hodinářem Sebastianem Landespergem r. 1756. Nad ciferníkem je latinský nápis tohoto znění: Ut felix in morte foret bona quaelibet hora, trudit id Antoniu Kopsch opus aere suo. (Kéž by ke spáse byla šťastná kterákoliv hodina smrti. Tyto hodiny pořídil na svůj náklad Antonín Kopsch.)

V knihovně vytvořil Spitzer na klenbě fresku alegorie Náboženství a Vědy.

Hlavní oltář byl postaven na místě starého v r. 1760. Nad jeho mensou je nástavba zdobená točenými sloupy a poseta bohatě zdobenými relikviáři. Oltář zdobí dvě velmi zdařilé sochy Mojžíše a Arona v životní velikosti. V r. 1761 byl doplněn velkým obrazem na stěně, který nesou andělé a který znázorňuje sv. Helenu s nalezeným křížem. Maloval jej František Xaver Palko (Balco) z Prahy. Skvěle vyřezávaný rám s bohatými ornamenty zhotovil Jan Hájek z Mnichova Hradiště, jenž je též tvůrcem hlavního oltáře. Nad svatostánkem je plastika pelikána jako symbol Vykupitele. Na nejvyšším místě oltáře je ve skleněné skříni z cedrového dřeva vyřezávaná soška Bolestné Matky Boží, která zdobila i původní oltář. Je mistrovským dílem své doby (r. 1506), jen meč a svatozář jsou pozdějšího data - velmi dobře vypracovaná a nese raně gotický charakter. Umělecká hodnota krásně polychromované sošky spočívá v celkovém ztvárnění postavy P. Marie, zvláště ve výrazu její tváře. Tvář Bohorodičky v jemných liniích nese stopy přímo živého žalu. Tělo jejího Syna s nakloněnou hlavou prozrazuje všechny rysy přestálého utrpení a smrti.

Kazatelna je umístěna na jižní straně triumfálního oblouku a je dílem řezbářského mistra Antonína Hájka. Roku 1762 dal Kopsch vyzdobit kazatelnu emblémem božského rozsévače, symboly čtyř evangelistů a soškou Mojžíše s dvěma deskami desatera.

Varhany zhotovil v r. 1757 stavitel varhan Domitius ze Žitavy v hrádecké továrně na objednávku hraběte Filipa Gallase. Původní varhany, sestavené ze zbytků a částí varhan děkanského chrámu, byly převezeny do kostelíka v obci Janův Důl poblíž Liberce. Nové varhany byly vestavěny do výklenku mezi oběma věžemi. Roku 1763 dal Kopsch ozdobit varhany a kůr sochami andělů. Pod varhaním kůrem jsou dnes umístěny sochy sv. Valentina a sv. Peregrina, které pocházejí z r. 1819.

Nynější varhany, dar soukromníka Adalberta Würfela, byly zhotoveny firmou bratří Riegrových v Krnově a 29. října 1892 posvěceny. Dvoudílné pouzdro v barokovém slohu má bohatou výzdobu.

Dvě rokokové zpovědnice pocházejí z r. 1757. Figurky v jejich průčelí představují sv. Petra, Davida, Maří Magdalenu a anděla.

Chrámová okna pocházejí patrně z dílny Karla Mezera ze Skalice u České Lípy.

Chrám sv. Kříže byl 22. srpna 1756 prozatímně benedikován děkanem Kopschem. Slavnostní konsekraci vykonal pražský světící biskup Jan Ondřej Kaiser po úplném dokončení interiéru dne 6. září 1761.

Hrobka pod lodí je dnes nepřístupná. Přístup k ní vede po 11 schodech a do roku 1787 jí bylo využito dvanáctkrát. Od té doby se do ní nepochovává. Opravena byla r. 1863. Skládá se ze dvou oddělení: v jednom odpočívá tělo hejtmana panství Karla Christiana Platze z Ehrentalu, který zemřel 5. srpna 1722 ve Frýdlantě. Tělesné pozůstatky leží v bohatě malované rakvi. V druhém oddělení, které je spojeno úzkou chodbou s Platzovým oddělením, leží několik libereckých duchovních: P. Adalbert Franz Preisler (zemřel 1757 na mor), kaplan Josef Hartisch, děkan Anton Kopsch (zemřel 1775) a matka děkana Filipa Paula, Josefa Paulová (zemřela 1787), dále zde leží tři důstojníci a lékař, kteří zemřeli v polním lazaretě v letech 1757 - 1758. Posledním pohřbeným je děkan Filip Paul. Na základě dvorního dekretu z 12. srpna 1788 musely být z nařízení císaře Josefa II. všechny kostelní hrobky uzavřeny. Hrobku kryje kamenná deska s nápisem a datem 1763.

V roce 1760 byla na třech stranách kolem kostela postavena křížová cesta. Od hřbitova byla oddělena zdí. Původní obrazy byly malovány na dřevě. Při úpravě okolí kostela v r. 1854 - 55 byla opravena též křížová cesta, dřevěné obrazy byly nahrazeny na plechu malovanými obrazy podle návrhu slavného chrastavského rodáka Führicha. Protože se v průběhu doby značně poškodily, dal je arciděkan Anton Hofman v r. 1887 sejmout a nahradit měděnými obrazy, které dodala firma Zambach und Müller ve Vídni do 14 kaplí postavených z pískovce. Dne 28. září 1888 byla nynější křížová cesta posvěcena. V r. 1982 obrazy takřka zbavené barvy a místy poškozené uvedl do původního stavu Petr Hartig z Liberce.

Pozdně baroková kaple Božího hrobu byla vystavěna r. 1722 jako kopie Božího hrobu ve Zhořelci. Původně stála na západní straně hřbitova u arciděkanského kostela. V r. 1865 byla přenesena do zahrady Křížového kostela. Věnovací tabulka udává letopočet 1772 a zakladatele Andrease Josefa Wondraka, obchodníka a soukeníka.

Mariánský sloup pochází z r. 1719 a ke Křížovému kostelu byl přenesen z komunikačních důvodů z dnešního Sokolovského náměstí r. 1876. Byl prý postaven jako dík za záchranu před morem r. 1680. Socha je nejstarším stavitelským dílem ve městě. Stojí na třech stupních, vytváří osmihrannou, výklenky pročleněnou stavbu, v jejíchž čtyřech rozích jsou pilíře nesoucí sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Šebestiána a sv. Rocha. Nad zeměkoulí s mraky se vznáší P. Maria s gloriolou dvanácti hvězd, prosící a hledící k nebesům. Sochy pocházejí z dílny slavného Matyáše Brauna.

V roce 1863 - 64 byla provedena generální oprava vnitřku i vnějšku chrámu, který místo šindele dostal břidlicovou krytinu.

Kříž, který stojí za sakristií, stojí na místě bývalého misijního kříže. Na jižní vnější straně chrámové zdi je pamětní deska s německým nápisem. V překladu: Občanu a obchodníku Hubertu Tillemu, prvnímu zakladateli liberecké reálky, narozenému 9. března 1744 v Mimoni, zesnulému 8. října 1804 v Liberci v den 25. výročí otevření tohoto ústavu věnuje vděčné občanstvo Liberce.

S velkým nákladem a oběťmi pořizované zvony padly za obět válečným účelům v první i druhé světové válce.

V současné době je Křížový kostel po generální opravě interieru a každou neděli se zde věčer v 18:00 slouží mše svatá.

¹⁾Intarzie - ozdobné vykládání na dřevě

Z knihy Josefa Dobiáše Liberecké chrámy.